THE END, MarryWolf

7. března 2014 v 20:33 | MarryWolf
Naposledy píši jako MarryWolf.
Vlastně už ani nepíši jako MarryWolf.
MarryWolf je mrtvá. Už hodně dlouho. Jen jsem si to nechtěla přiznat.
Ona byla někdo, kdo já už teď ne. Ona byla hrdinka, holka, co chtěla zachránit svět, radila lidem a fňukala, že jí za to nadávají. Přesto jsem jí měla ráda. A stále mám. Jenže ona už byla zabita tímhle světem. Byla zabita lidmi, kterým důvěřovala. A tím to končí.
Místo MarryWolf je už někdo jiný. Ten někdo mizí do jiného světa. A už se nechce poutat s tímhle tím starým životem. Teď někdy to budou již tři roky od začátku blogu.
Krásné tři roky.
Tolik vzpomínek.
Ale končí to.
Sbohem.
Not the end of the story
 

Den, kdy se Wolf zas zachovala sobecky

27. února 2014 v 20:16 | MarryWolf |  Deník vlčice Marry
Hojte,
so... :D Nop, zjistila jsem, že spousta článků začínají takže. Dnešek se mi vydařil. Zaprvé jsem dala již sto dřepů, o tělocviku byl můj šmoula hvězda, dokázala jsem ve voleyballu úžasně odrazit míč, čímž začal po patnácti minutách opravdový volejballový mač (mach, nebo jak se tomu jednomu kolu nadává...) a poslala jsem do míst, kde slunce nesvítí, jeho. A ani jsem se nezapotila.
Uvědomila jsem si, že mi jeho přítomnost nesvědčí a ačkoliv se neustále otáčím kontrolujíc jeho pohled, už se mi daří odbourávat ten směšně naivní pocit, který ve mě začal před týdnem klíčit. Myslím přátelství.
Ve škole se mi celkem daří. Učitelky mě sice už nemají rádi, jako mě mívali rády předtím, ale známky ujdou. Co se týče přihlášek, jsou odeslané a jedna je už přijatá. Druhá nechtěně díky vině pošťačce putuje kdesi po Praze. -_- Jsem pevně rozhodnutá pro Hellichovu a s tímto rozhodnutím už nikdo nehne.
No, taky si chci poznamenat, že mám v plánu se školou dva výlety, jedeme opět na bruslení a pak míříme do muzea na Opráski, což je výstava komiksu, který se svým postem 'grammer nazi' (tak mě nazvala učitelka) nedokážu přečíst. Ale nevadí. Vždy ráda navštívím Prahu. :D
Naive... naive... sakra. Vážně se všem čtenářům omlouvám, ale nemůžu se hnout z místa...

"A jestli ty nejsi emo?"

26. února 2014 v 22:47 | MarryWolf |  Deník vlčice Marry
Ahoj,
tuhle otázku mi poslední dobou pokladá tolik lidí, že už nemám sílu odpovídat a vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi mým 'stylem' a emo. Ale rozhodně nejsem emo. Ačkoliv si to spousta lidí myslí pro mé tlusté linky a tmavě červené vlasy. Nepomáhá tomu ani volba mého oblečení, která se skládá spíše z tmavších kousků a světlé barvičky zůstávají pohřbené kdesi na dně mé skříně. Tam, kde slunce nesvítilo hodně dlouho. :D
Jodiesara
Je tohle emo? Nope. Podobný styl mám, ačkoliv tmavší vlasy a výraznější očka.
Ale tak dlouho jsem nad tím přemýšlela, až mě napadlo, že by nebylo špatné být... emo. Tedy ne úplně emo. Můj vkus hudby je trochu odlišný od emařů, kteří fandí spíše punku a emo hudbě (of course). Tudíž jsem si něco načetla. Trochu víc. A přiznám se, že to nebyly zrovna dobré stránky o emo. Jednoduše mým dalším plánem jsou dvě další ušní dírky, plus madonna. Je to piercing nad ústy, který se umisťuje pravého koutku (i think, i don't know) a také tetování. Má mamka souhlasí s dvěmi ze tří položek. Dvě další dírky k patnáctinám a tetování k osmnáctinám. K piercingu projevila své ne, jakmile jsem to vyslovila.
yeeeeeee
Podle mě je to vkusné, ale mamka řekla ne.
Takže abych to shrnula... co je můj styl? Rozhodně to není růžová. Nic proti, ale nemám tu barvu jednoduše ráda. Skládá se to z věcí, co se mi líbí. Kříže, černá, runy, větší náušnice, výraznější líčení a pohodlné oblečení. Dále se to trochu orientuje podle nových "módních trendů". Tedy ne tak úplně, jelikož ke mě se to dostane až po pěti měsících. Poté červená. Na vlasech. Když mi bylo šest, chtěla jsem modrou, ale pak jsem začala mít radši tmavší barvy, tudíž jsem přeskočila na červenou. Původně to měla být barva výše na obrázku, ale červená, kterou mám, mi vyhovuje více. I tak se lidi otáčí a určitě si nemyslí lichotivé věci. No asi to končím tím, že můj styl se též orientuje podle nálady. Když chci projevit svůj nezájem, opravdu volím tmavé oblečení, ale líčení odfláknu na spodní linky a vlasy hodím do culíku. Když chci zaujmout, jelikož chci ten den být šťastná, snažím se o nějaký neobvyklý účes a zvolím výraznější líčení. To jsou asi jediné dvě nálady, které projevuji vizuálně. :D
💕 | via Tumblr
Plus k mému stylu nepatří nic, co odhaluje více jak čtyřicet procent holé kůže.
A nakonec... momentálně se mi nechce počítat, kolik jsem udělala již dřepů, tak pouze upozorním, že zítra mě čeká 9. den a chystám se překonat 100 dřepů. Zatím poctivě plním a pár dní jsem si zapisovala i jídelníček.
Jo, ještě jedna příhoda nakonec. Dnes se bavím s mamkou, říkám jí o té výzvě a ona mi na to řekne, že jedna paní z ulice nad námi o mě asi před měsícem řekla, že mám hezkou postavu, ale ať mi máma nedává nažrat. Vážně potěší. :D

 


She's gone

23. února 2014 v 11:29 | MarryWolf |  Jednorázové příběhy
Ahoj,
tak po dlouhé době vám přináším další typicky MarryWolfovskou povídku. :D
Don't cry

Nad Betlémem vyšla hvězda

22. února 2014 v 19:59 | MarryWolf |  Jednorázové příběhy
Ahoj,
vím, že je na tuhle vánoční povídku dost pozdě, ale je to povídka o padesáti slov, kterou jsem napsala do slohu v den Akademie. Napsala jsem dvě, ale druhou jsem zakompenzovala do té směšné povídky Padá ti korunka, princezno, nebo jak se jmenovala.
Nad Betlémem vyšla hvězda
Dívka se smutně usmála na nebe. Byla promrzlá. Z nebe se snášely vločky, studený andělíčci lesknoucí se ve venkovní vánoční výzdobě. Neměla kam jít, byla venku sama. Někdo ukradl kometu z městského Betléma. Kometa zhasla. Betlém je ve tmě. A pak přišel pán, pohlédl na dívku a kometa zablikala.

Životní volba?

22. února 2014 v 19:18 | MarryWolf |  Deník vlčice Marry
Ahoj,
tak máma včera odeslala přihlášky na dvě školy, které jsem si zvolila. Byly to úmorné dva týdny přemýšlení, krátce poté co jsem navštívila i Hellichovu. Obě školy měly něco do sebe, ale já místo toho stále koukala pouze na fakt, že tam budou moji přátelé. Na jedné škole dobrý spolužák a padesát metrů od druhé Maya, kamarádka, která se na mě naštěstí nezlobila. Ale včera, krátce po tom zalhaní, kdy on ještě nevěděl, že mu lžu, mi řekl něco, co mě... nevím, osvobodilo od té volby mezi dvěma přáteli. "Stejně se možná za půl roku už nikdy neuvidíme." Měl pravdu.
Život není o tom následovat ty, na kterých nám záleží. Musíme očekávat, že když se objeví důvod k ukončení vztahu, nic to nezmění.
A život je změna.
Still time to change...
Takže má volba je teď jasná. Volím si školu zaměřenou spíše na grafiku. Včera jsem si myslela, že jsem sama, že již nemám žádné přátelé a tak jsem se zamyslela nad tím, co mě bude bavit více. A ačkoliv mám stále velký strach, že nemám žádný talent, jsem rozhodnuta stát se umělkyní. Je mi jedno v jakém oboru to bude, jestli psaní, kreslení či fotografování. Jen ta představa, že bych mohla jednoho dne stát v místnosti, kolem mě mé výtvory a lidé, co by mě chválili, mě naplňuje radostí.
Teď jen doufat, že mě na tu školu vezmou a já neskončím s ním na další čtyři roky.
a motivating texts
Dnes mám odpočinek od dřepů, ale zítra jich budu muset dát už sedmdesát. Přiznám se, že po čtyřiceti mám už dost. :D

Friend... end.

21. února 2014 v 16:57 | MarryWolf |  Deník vlčice Marry
Ahoj,
Už dlouho jsem uvažovala s tím, že se svěřím. Nemám koho a tak se svěřím v podstatě všem, co čtou tento blog. A s čím? Proč ztrácím přátelé. Zatím jsem na to nepřišla, ale možná když se o tom rozepíši, na něco přijdu.
FRI END SH IP
Moje první přátelství, kterému jsem opravdu věřila, bylo s holkou, co má dvojče. Už jsem tu o ní psala milionkrát. Anne. Holka, co měla stejné zájmy, koníčky a sem tam i vkus. Co nás rozdělilo? Původně jsem si myslela, že to byla její sestra, se kteru jsem poté vedla několikaměsíční konflikt vyústící v nespravedlivý výsledek. Nebyla. Byla jsem to já. Já, která jsem někdy možná až přehnaně podporovala a nakonec jsem z toho získala jen bolest. Teď je to dobrá spolužačka, která má partu, ke které se vtírám, když jsem sama.
Poté to byla Myška, se kterou jsem si psala dnem i nocí a pak to prostě umlklo. Zničehonic jsme se prostě přestali bavit a já věděla, že je to z části i má chyba. Jelikož jsem se změnila. Změnila jsem své názory a zaměřila se na něco jiného, zatímco ona se též vydala jinou cestou. Vše skončilo tím, že jsme to prodiskutovali a teď už se neznáme.
A poslední je asi Maya. Ona mě zranila asi nejvíce, ačkoliv nevím, jestli je to opravdu konec. Ale nechtěla jsem jí nikdy nezývat sentimentálně kamarádkou, pak jsem o ní jednou napsala, že je nejlepší kamarádka a pak najednou konec. Asi jsem podle jejích slov 'dělala chytrou', což mi řeklo už pár dalších lidí. Ale já se prostě snažila jen pomoct. Chtěla jsem jí podpořit, ale pak jsem jednou odporovala, poradila jsem jí, ať se více snaží ke splnění snů. Koncem byl zřejmě emotikon '-_-', kterým mě obdařila při naší poslední diskuzi.
Teď to možná bude i spolužák, jinak řečený on. Zalhala jsem mu tak, abych ho ještě zranila. Tedy pouze na pár hodin, není to dlouho, co jsem mu napsala, že to byl vtip a on si to před necelou hodinou přečetl. Ale stejně vím, že to bude znamenat konec, jelikož jsem mu dala důvod mi nedůvěřovat a též jsem mu dala důvod mě nenávidět. Neodpověděl. Tudíž hádám, že buď bude v pondělí dělat, že se nic nestalo, nebo se opravdu přestaneme bavit. Už teď uvažuji nad tím, co udělám. Napadla mě sluchátka a knížka, možná si prohodím s někým místo, abych nemusela sedět vedle něho.
No jo, sama nevím, co dělám špatně, ale jak vidíte, právě jsem bez přátel. Bez skutečných přátel, se kterými si můžu popovídat s očí do očí. A víte co? Nejsem smutná, nemám chuť skočit pod most nebo něco podobného.
Vždycky jsem byla jiná a vždycky jsem měla raději samotu. Jen to občas vážně zabolí někoho ztratit. Někoho, na kom vám záleželo a vaše dětinská pomstychtivost to všechno rozdrtí na malé kousíčky.

Jsi...

21. února 2014 v 16:31 | MarryWolf |  Vážné básně
Báseň, kterou jsem složila jednou večer myslíc na všechny kluky, které jsem kdy poznala. Tudíž to není o konkrétní osobě.
Jsi...
Jsi anděl všedních dnů.
Jsi snílek všech mých snů.
Jsi nebe nočních hvězd.
Jsi les, kde zaznívá zpěv.

Jsi pevnou oporou.
Jsi ten, kdo se schovává za oponou.
Jsi skrývající se prach.
Jsi ten, co se snaží překonat strach.

Jsi namýšlený lhář.
Jsi srdcí žhář.
Jsi andělů vrah.
Jsi ten, co má strach.

Jsi polapený v pasti.
Jsi zachrancem strasti.
Jsi všechno a nic.
Jsi ďábelský princ.

Jsi past a zeď.
Jsi syn i zeť.
Jsi citů změť.
Jsi vrah číslo pět.

Jsi dobrý a špatný.
Jsi protivník čestný.
Jsi ten, co se souží.
Jsi ten, co po smrti touží.

Lhářko!

21. února 2014 v 15:29 | MarryWolf |  Deník vlčice Marry
Ahoj,
Dnes jsem zalhala. A hodně jsem zalhala. Vlastně tolik, že teď spituji své svědomí. A zalhala jsem klukovi, jen abych mu ukázala, jak moc mě bolelo, když mě odmítl. A lhala jsem tak přesvědčivě, že jsem uronila i pár slz. Jsem kráva. Urážím krávy. Ne, jsem prostě nejhorší člověk, jakého kdy můžete mít tu čest potkat.
PLEASE
A nejhorší na tom je, že on se mi jen snažil pomoci. Pokoušel se mě rozveselit a já ho zranila. Doufám, že ho to nebolelo. Protože mě to zabolelo a moc. Jelikož zalhat kvůli blbosti je jedna věc, ale zalhat kvůli vážné věci je druhá. A bohužel i horší... Jednou se mě učitelka zeptala, jestli jsem dobrý člověk. Odpověděla jsem tehdy stejně, jako bych odpověděla dnes. Ne. A víc a víc lidí mi to začíná předhazovat. Nejsi dobrý člověk, jsi zlá, lžeš. A já se na ně jen usměji a v hlavě si říkám: "And what?" Co mám udělat s tím, že se někomu nelíbí, jak se chovám? Moje svědomí se teď pokouší něco vymyslet, zatímco ta pohodová, zlá, sobecká část se chechtá. Jsi tak naivní, jako bych slyšela sama sebe říkat. A má pravdu.
Trust NO one♥
A už mám 165 dřepů z 3290. Zbývá už 27 dní.

Já a láska?

20. února 2014 v 19:52 | MarryWolf |  Deník vlčice Marry
Hojte.
Jako malá jsem snila o vztahu plném lásky, doteků a polibků. Sama nevím, jestli to byla naivita nebo jen dětská bázlivost, která teď vyprchala jako pára nad hrncem. Nevím, co přesně se stalo, ale jednoho dne jsem začala odsuzovat lásku, doteky a o polibcích ani nemluvě. Když mi kamarádka řekla, že se jednou vezme s přítelem, kterého momentálně má, upřímně jsem jí oznámila, že je naivní. Rozčílila se. Kdo by se nerozčílil, když vám o rok mladší podivínka, co ještě neměla kluka, řekne, že jste naivní, protože doufáte, že si vezmete kluka, kterého momentálně máte? Stačí si tuhle otázku přečíst několikrát a pak vám to dojde. Ta holka má strach.
Já mám strach. Ne z lásky. Ale z toho, že bych zase naivně začala věřit tomu, že kluk, co se mě dennodenně dotýká by mohl být jednou můj potenciální partner, že kluk, který se na mě usměje v metru, mi dá svoje číslo a pozve mě na něco tak sentimentálně pojmenovaného, jako je rande. Nechci si nic namlouvat a nechci být taková ta holka, co se 'zamiluje' a pak nedokáže myslet na nic jiného. Stalo se mi to párkrát v minulosti, když mi bylo dvanáct nebo jedenáct. Teď se směji, jak jsem byla naivní a jak jsem tomu všemu důvěřovala. Vztah ve dvanácti? Ve čtrnácti? Ne, po tom já netoužím. Ani po vztahu v pětadvaceti, nebo v kolika je 'normální' začít mít přítele. Já chci… nevím, co chci. Ale bylo by mi jedno, kdyby jednoho dne někdo nazval děvkou, protože bych se třeba vyspala s polovinou mé budoucí třídy - což není možné, jelikož podle statistik nás stejně bude tři čtvrtina dívek. Já prostě chci žít. Nechci se vázat. Chci být divoká.
Tohle zní směšně, velmi směšně. Je to něco jako ty motivační obrázky s YOLO. You only live once. Ale je to pravda. Žiji jen jednou a nechci svůj život strávit tím sentimentálním držením se za ručičku, sladkými slůvky a dalšími blbostmi, ze kterých je mi na zvracení.

Závěr? Láska smrdí.
Love...
Mimochodem, překonala jsem již 105 dřepů z 3290. :) Ještě 28 dní.

Kam dál